SÍRA: OVLIVŇUJE I AROMATICKÝ CHARAKATER VÍN

Zahradnictví 5/2016

Výživa a ochrana zahradních plodin

   Síra má mnohem širší využití než jen jako vinařům dobře známý fungicid či prostředek k síření sudů, bývá také velmi častou komponentou pevných hnojiv (síran draselný, hořká sůl, skalice aj.) či jednou ze vstupních surovin pro výrobu vícesložkových kapalných hnojiv. Zajímavé je, že tato důležitá živina mnohdy nebývá na etiketách hnojiv zmiňována (hnojiva obsahující K, Mg, Mn, Fe, Cu, Zn).

   Síra na révu vinnou účinkuje preventivně, přičemž vykazuje i vedlejší akaricidní účinnost. Při aplikaci vzniká za přítomnosti kyslíku z práškové S oxid siřičitý (růstový inhibitor, prudký a účinný jed pro plísně), který se dále velmi ochotně oxiduje na oxid sírový. V období od dubna do srpna se průměrná vlhkost vzduchu pohybuje od 75 do 77 %. Pokud je přítomno již velmi malé množství vody, resp. vzdušné vlhkosti, transformuje se oxid sírový na kyselinu sírovou. Absorbovaná Síra proniká do spor hub a redukuje se enzymatickou cestou na prudce jedovatý sirovodík (H2S). Na podobném principu pracují i kapalné sirnaté koncentráty typu Sulka, které se běžně používají v postřicích proti kadeřavosti, hálčivcům či vlnovníkům. 

   Průběh výše popsaných reakcí je značně závislý na teplotě vzduchu v době aplikace. Při teplotě pod 16 °C nedochází ke správnému a efektivnímu využití fungicidu a zejména pro plísně tak prostředek nepředstavuje výrazné nebezpečí. Optimální teplota při aplikaci by měla být od 16 do 25 °C. Při teplotách nad 30 °C dochází k popálení listů révy až k fytotoxicitě. 

   Při dodržení ochranných lhůt a doporučených koncentrací v obdobích, kdy se aplikují poslední přípravky na bázi síry, se však nemusíme obávat negativního dopadu na kvašení moštů. Síra je přirozenou součástí vín, je zde zastoupena ve formě vonných tiolů, které se projevují nejčastěji u sauvignonových odrůd, nápadně tyto tóny vynikají také u odrůd Tramín červený, Ryzlink rýnský či Rulandské modré. Případné minimální zbytky sirných postřiků pak zpracují kvasinky. Důležité je kladení důrazu na omezení síry do vína záměrně přidávané. 

Nepostradatelná živina 

   V oblasti pěstování révy vinné je jisté, že S představuje velmi účinný fungicid, bezpochyby ten nejstarší, jaký lidstvo zná. Ve srovnání s konkurenčními přípravky na ochranu rostlin je velmi levná a rostlinám poskytuje preventivní ochranu před vícero patogeny. V poslední době se však velmi málo zmiňuje S v souvislosti s tak prvotní záležitostí, jakou je výživa révy vinné. V tomto kontextu se jedná o jednu z nejvýznamnějších a také nenahraditelných živin, kterou réva pro svůj zdravý růst v průběhu vegetace nezbytně potřebuje. 

   V současnosti celkový obsah S v půdě kolísá v rozmezí od 0,01 do 0,1 %, z toho se jí 90 až 95 % objevuje v organickyvázané formě. Vstup S do půdy je z dob 80. let 20. století silně omezen v důsledku podstatné redukce imisí oxidu siřičitého z těžebního průmyslu. Již v roce 1999 se obsah S v půdách na jižní Moravě pohyboval mezi 5 až 7 kg S/ha, což je velmi málo ve srovnání s roční potřebou plodiny, která je přitom 10 až 20 kg S/ha. V praxi to znamená, že například Kumulus bychom museli na jeden hektar aplikovat minimálně tři- až čtyřikrát za vegetaci,aby byly nároky révy vinné plně pokryty. Síranové ionty však bývají velmi rychle z půdy vymývány, což je třeba zohlednit.

   Obsah S v sušině listů révy je pro zabezpečení správných fyziologických pochodů optimální při hodnotách 0,2 až 0,5 %. Rostliny přijímají S ve formě síranových iontů (SO42-), přičemž hodnota pH půdy tento příjem významně neovlivňuje. Síra však může být přijímána také stomaty rostlin ve formě oxidu siřičitého, což bylo řadou výzkumů potvrzeno. V rostlině je pak tento prvek zabudován do organických látek, jakými jsou aminokyseliny nebo bílkoviny. 

   Při listových analýzách 20 odrůd révy vinné v roce 2015 bylo zjištěno, že se obsahy S pohybují na spodní hranici limitu. U bílých odrůd byl zjištěn nepatrně vyšší obsah S než u červených odrůd, což může vést k myšlence, zda jsou bílé odrůdy odolnější vůči hnilobám. Jestli tento faktor a případně jakou měrou ovlivňuje rozvoj plísňových onemocnění révy vinné, bude předmětem dalšího výzkumu. Zajímavé bylo zjištění, že réva tuto živinu začíná po kvetení intenzivně soustřeďovat do bobulí, zatímco její obsah v listech klesá. Na základě těchto prvotních výzkumů je vhodné po období kvetení (BBCH 73 až 75, velikost broku) přísun S ve formě foliární aplikace, a to nejen pro efekt fungicidní, ale také k uspokojení výživových nároků révy vinné v průběhu vegetačního roku. Vhodnými hnojivy mohou být Wuxal Super, Hořká sůl či Vive Ferrum. Díky dostatečnému množství S v rostlině v průběhu vegetace bývá na podzim pozitivně ovlivněn výsledný aromatický charakter vín, jelikož se dostatečně utváří požadované vonné tioly. Z pohledu sklepního hospodářství je pak důležité zmínit souvislost nedostatku S s následně nedostatečnou tvorbou cukrů v bobulích.

Nedostatek síry 

   Deficit S v listech révy vinné bývá okem rozpoznatelný až v době, kdy její obsah poklesne pod kritickou hladinu. Na jeden atom S v bílkovinách průměrně připadne 34 až 36 atomů dusíku. Poměr N a S se pohybuje v rozmezí 14,9 až 15,8 : 1 a hodnoty nad 20 : 1 jsou již považovány za indikátory deficitu živiny v rostlině. Síra působí synergicky na příjem a asimilaci dusíku a tyto prvky se vzájemně ve více ohledech pozitivně ovlivňují. Mezi typické příznaky nedostatku S patří zjevný depresivní růst, žloutnutí listů vyskytující se na rozdíl od deficitu N na mladších listech. Dlouhodobý nedostatek může být evidentní i na dalších částech rostlin, které postupně ztrácejí chlorofyl, resp. žloutnou. Postupně v révě dochází k inhibici fotosyntetických a metabolických procesů, začne klesat biosyntéza proteinů (syntetizují se ty s vyšším podílem aspartátu a glutaminu proti metioninu a cysteinu). Nedostatek S lze zaměnit s běžnou chlorózou, která souvisí s nedostatkem železa. Ta se však nevyskytuje pouze na mladých listech, nýbrž je lokalizována i na starších.

Zdroj: Ing. Klára Halouzková

Zahradnictví 5/2016